My všichni jsme tvůrci soukromých tapisérií a zobrazujeme vlastní hrdinskou existenci. Žel, jen ti nejšílenější z nás tkají pouze zlatou nití – zatímco ostatní, kteří se nebojí pravdy, pracují s celou paletou, tmavými přadeny, stíny, místy, kam jasné světlo nikdy nepronikne, kde roste vše, co není pěkné.
Je opravdu tragické, jak málo z nás se nebojí pravdy.
Dobře si pamatuj tento den, Tanakaliane. Jsi svědkem výroby klamu, tvarování času hrdinů. Budoucí pokolení budou zpívat o lžích tady vybudovaných, a v očích jim bude plát oheň, který zažene veškeré pochyby. S neuvěřitelnou horlivostí se budou držet masek minulosti a pak budou naříkat nad současným neutěšeným stavem.
Protože toto je zbraň historie, když se rodí z pokroucených kořenů. Toto jsou lži, které prožíváme, a jsou to jediné, co předáme svým dětem, které je předají dalším pokolením, každá hrana pochybností, ohlazená, jak přecházi z ruky do ruky.
V této lži kráčí Kruhgava mezi sestramy a bratry, svazuje je láskou k osudu, které je všechny čeká. V této lži je tato chvíle v dějinách čistá, uzavřená v kleci jazyka hrdinů. Není tu o čem pochybovat.
My hrdinové nakonec víme, kdy si máme své masky nasadit. Víme, kdy se na nás upírají oči nenarozených.
Ukažte jim lži. Vy všichni.
Show me your lies!