DR.ZLOUN

What is a great hook? It’s the connecting point between the tangibles of the product… and the hazy inner needs of your prospect. Those needs include a steep requirement for believability, a yearning for magic and specialness, and a staggering hunger for something that wakes him up.

A great hook isn’t like a hand coming out of the ad and grabbing your reader.

Naw. It’s more like a black hole that sucks your prospect into the ad, kicking and screaming, and jettisons him through your pitch in a breathless ride that has his heart pumping and his deepest desires roiling.

For most of the ads you write, your reader will NOT come along willingly. He doesn’t WANT to be sold. He doesn’t WANT his hopes fired up — they’ve been cruelly dashed too many times before.

And he for sure doesn’t TRUST you for a second.

He will fight you all the way.

Which, for a top writer, is just fine. Once hooked, the pitch will get delivered to the prospect. If your product deserves to be purchased, you now can make that happen.

Does any of this sound like something that’s OBVIOUS to most people? Of course not.

Great hooks hide. You gotta go in after them.

Captain Hook

Bugg mu podal košili. Jak se vám daří udržet si svaly, když nic neděláte, to je mi záhadou, prohlásil.

Beddiktovský znak, můj milý, smutný sluho. Měl bys vidět Bryse pod tou jeho zbrojí. Ale i on je drobeček ve srovnání s Hullem. Já, jako prostřední syn pochopitelně představuju dokonalou rovnováhu. Důvtip, tělesnou zdatnost a spoustu nadání, odpovídající mému vrozenému půvabu. Když se to spojí s mou neobyčejnou schopností to všechno promarnit, tak před sebou vidíš hotovou dokonalost.

Hezký a dojemný proslov, pochválil ho Bugg.

Tehol

T´lann Imass dokončili přípravy. Kostěj naostřeným bhederiním žebrem načrtl ve vyschlé půdě kruh dvacet kroků v průměru a rozházel v něm semínka a mračna spór. Ibra Gholan a jeho dva válečníci postavili kousek od kruhu něco na způsob zaměřovacího kamene – kusy pálených cihel spojené maltou, který vzali ze zbořené zdi domu – a neustále ho v matoucí záři dvou sluncí přesouvali podle Monokových pokynů.

To nebude snadné, poznamenal Trull pozorující T´lann Imass kolem sloupku, takže moje krev asi ještě chvíli vydrží

Onrak pomalu otočil poničenou hlavu a zadíval se na Tiste Edur. To ty bys měl prchat, Trulle Sengare.

Tvůj kostěj mi vysvětlil, že potřebují jenom pár kapek.

Můj kostěj…už ne. Pravda, pokud vše půjde dobře.

Proč by nemělo?

Kvůli Tiste Liosan. Kurald Thyrrlan – to je jméno, jež dali své chodbě. Senešal Jorrude není čaroděj. Je kněz-válečník.

Trull se zamračil. U Tiste Edur je to stejné, tedy u mých lidí, Onraku…

A jako takový musí senešal před svou mocí poklekat, kdežto čaroděj svou mocí vládne. Tvůj přístup je znepokojivý, Trulle Sengare. Předpokládáš, že ti moc poskytuje dobrotivý duch. Pikud se ducha někdo zmocní, nemusíš si toho ani všimnout. A potom se staneš obětí, nástrojem sloužícím neznámým cílům.

Onrak se odmlčel a jen se na Edura díval… a Trullovi sebrala smrtelná bledost jiskru z očí. Pochopil a zatvářil se zděšeně. A tak ti odpovídám na otázku, kterou jsi mi ještě nepoložil. Žel, neznámená to, že jsem vševědoucí.

Duch jenž dává senešalovi jeho moc, může být zkažený. Nemůžeš to vědět…dokud nebude vypuštěn. Ale i pak, zlí duchové se umějí velmi dobře skrývat. Ten, co se jmenuje Osserik, je…ztracen. Lidé ho znají jako Osrika. Neznám zdroj Monokových znalostí v této věci. Proto ruka za senešalovou mocí asi nebude Osserikova, nýbrž nějaké jiné entity skrývající se za Osserikovým jménem. Přesto Tiste Liosan nic netuší.

O moci

Promluvil Kallor. Anomandere! Žádám o tvůj jasný úsudek – žádám spravedlnost tvého meče – nenech se zviklat soucitem druhých, a to včetně Korlat, která ti teď naléhavě šeptá do ucha.

Syn noci zvedl obočí a otočil se k velekráli. Co jiného, Kallore pronesl klidným, hlubokým hlasem, mi brání vrazit ti meč do tvého černého srdce…ne li soucit?

Jak oblohu konečně plně uchvátilo světlo vycházejícího slunce, svraštělý, hubený obličej starodávného válečníka získal ještě  bledší odstín. Mluvím o dítěti, zabručel. Nepochybně cítíš její moc, nejohavnější z květů…

Moc? Toto místo jí překypuje, Kallore. Tento tábor se stal magnetem. Máš pravdu, že se bojíš. Zalétl pohledem k Mhybe, která se zastavila pár kroků před ním. Stála tu jako přimražená, protože jeho pohled působil jako mocná hrozba, dost silná, aby zalapala po dechu a začala se jí podlamovat kolena.

Síly přírody, matko, podotkl, nezajímá spravedlnost, pravda?

Dalo jí práci odpovědět. Ano, pane Měsíčního Kamene.

Padá teda na nás, rozumné bytosti, jakkoliv toho nehodné, prosazovat mravní hlediska.

O spravedlnosti

Vedle něj pochodoval kaprál List s tváří pokrytou bílým prachem a přilba mu klouzala po zpoceném čele. Z druhé strany měl svou známou veteránku od mariňáků – neznal její jméno a nehodlal se jí ptát. Strach z toho, co přijde, ho zachvátil jako infekce. Nedokázal se na nic soustředit, myšlenky mu kroužily kolem iracionální hrůzy z…z poznání.

Z podrobností, které člověku připomínají lidskost. Jména u tváří jako propletení hadi, hrozící tím nejbolestivějším kousnutím ze všech. K seznamu padlých už se nikdy nevrátím, protože těď chápu, že neznámý vojín je dar. Známý voják – mrtvý, rozteklý vosk – vyžaduje reakci živých… reakci, na niž nikdo nemá sílu. Jména nepřinášejí útěchu, nutí člověka zodpovědět nezodpověditelné. Proč zemřela ona a ne on? Proč ti, kteří přežili, zůstanou bezejmenní – jako by byli prokletí – zatímco mrtvým se dostává poct? Proč se tak držíme toho, co jsme ztratili a nevšímáme si toho, co nám zůstalo?

Nedávejme jména padlým, protože ti stáli na našem místě a stojí tam stále po celý náš život. Ať má smrt není slavná, kéž zemřu zapomenutý a beze jména. Ať se neříká, že byl mezi mrtvými, kteří obviňují živé.

O smrti