DR.ZLOUN
web of an ex-breast fetishist
Category Archives: Love-post
Boobs
boobs everywhere
The most difficult of tasks.
You must discover your purpose.
My purpose?
That which you fight for.
I fight to stay alive.
As do we all. But to grasp the heavens you must fight for something greater. Something beyond mere survival.
This is a decision each man, whether slave or free born, must forge himself.
It is yours alone.
To your purpose. And the destiny it shall lead you to.
O smyslu
Akward moments
of our lives
my family keeps asking me what I’m doing with my life and apparently running an unpopular blog isn’t good enough for these people
Unseen values
Where
is the love
everything but temptation
I can resist
Mandy
Morbid 🙂
Artistik
well done
Mok
the third of Seguleh
Not any more
muhehehe
Promluvil Kallor. Anomandere! Žádám o tvůj jasný úsudek – žádám spravedlnost tvého meče – nenech se zviklat soucitem druhých, a to včetně Korlat, která ti teď naléhavě šeptá do ucha.
Syn noci zvedl obočí a otočil se k velekráli. Co jiného, Kallore pronesl klidným, hlubokým hlasem, mi brání vrazit ti meč do tvého černého srdce…ne li soucit?
Jak oblohu konečně plně uchvátilo světlo vycházejícího slunce, svraštělý, hubený obličej starodávného válečníka získal ještě bledší odstín. Mluvím o dítěti, zabručel. Nepochybně cítíš její moc, nejohavnější z květů…
Moc? Toto místo jí překypuje, Kallore. Tento tábor se stal magnetem. Máš pravdu, že se bojíš. Zalétl pohledem k Mhybe, která se zastavila pár kroků před ním. Stála tu jako přimražená, protože jeho pohled působil jako mocná hrozba, dost silná, aby zalapala po dechu a začala se jí podlamovat kolena.
Síly přírody, matko, podotkl, nezajímá spravedlnost, pravda?
Dalo jí práci odpovědět. Ano, pane Měsíčního Kamene.
Padá teda na nás, rozumné bytosti, jakkoliv toho nehodné, prosazovat mravní hlediska.
O spravedlnosti
Forging
your own path
Vypravec pribehu se posadil na okraj utesu a v zilach citil zivot a nadeji. Neco, ceho nebyl schopen a cemu se branil vetsinu sveho zivota.
Prakticky cely svuj vedomy zivot byla jeho chodba otravena. Od malicka dychal jeji zkazeny vzduch a zivil v sobe loziska bolesti a nemoci. Stal se veznem a okolnosti za nim uzavrely zamky. To ze klice k nim trima v rukou pro nej bylo po tech nekolika desetileti velke prekvapeni. Ne, to je lez, uvedomil si. Tusil to, rekneme poslednich 10 let to tusil a v dusi mu rostla nadeje. Ovsem kontrast mezi cistou nadeji a zkazenym svetem byl skoro nesnesitelny. Mnohdy az tak, ze nadeji odvrhnul, aby mohl vubec zit dal.
Storyteller
Tublatanka
at its best