Hanavat se pomalu posadila a vytvořila třetí vrchol trojuhelníku u ohně. Přijala hrnek a v měkkém světle si ho prohlížela. Cínový – Bolkandský. Takže jsi jim to všechno neprodala zpátky, jak vidím.
Jenom věci, které nebyly k ničemu, odpověděla Rafala. A těch bylo až dost.
Tím se od nich lišíme, poznamenala Šelemasa. My nevynalezáme zbytečnosti, ani si nevymýšlíme potřeby, které neexistují. Má-li civilizace – jak to nazývají – skutečnou definici, potom to musí být toto. Nemyslíš, mahib?
Dřevní titul pro těhotnou ženu Hanavat potěšil. Přestože byly její společnice mladé, pamatovaly si staré způsoby a úctu, jakou tyto způsoby přinášely. V tom máš možná pravdu, Šelemaso. Ale říkám si, že civilizaci možná neurčují předměty – možná to jsou spíše postoje, které jim dávají vzniknout, a taky té podivně přetažené ceně k nim přičítané. Důležitá je výsada vytvářet neužitečné věci, protože to ukazuje na bohatství a nadbytek, volný čas a všechno to ostatní.